L I S T O P A D: ZVOLEN. Slovensko. Druhdy sídlo župy. Poněkud upadající železniční uzel, což se odráží i na nádražkách; i přes dosud pestrou nabídku (lahůdky, potraviny Bala, bufet Medikament, bar Espresso) je to zřejmé, zvlášť za dopolední, kdy odjíždí jen pár osiřelých osobáků. Nádražka, kde se vařilo, se už přestěhovala do betonového autobusáku naproti. K V Ě T E N: METAPONTO. kde to je, dopíšeme zejtra, což už bylo. D U B E N : RADKÓW, Kladská kotlina, Dolní Slezsko, Polsko. Nádražka na konci dávno zrušené trati (i na konci Polska) vyvolala nadšení. U posledních zbytků kolejí dosud stojí nádražní budova a v ní zašlá nádražka, kde zaujme hlavně důmyslný systém sedátek s krásnou koženkou (VIP místa povlečena). Štamgasti vědí přesně, kdy přijel poslední vlak: před 25 lety; ale nejsou si už jistí, odkud vlastně ta trať vedla. Pravdu měl ten, co tvrdil, že ze Ścinawky. B Ř E Z E N : ZDICE, Berounsko / Čechy; tratě 170 a 200. Zatímco kolejiště a perony jsou po stavbě koridoru zcela k nepoznání, nádražka se drží. Točí se smíchov, občas se něco uvaří. Málokde taky může návštěvník sledovat odjezdy vlaků přímo od stolu. Ú N O R : Portbou, Katalánsko / pohraniční stanice ES-FR. Nádražka žijící z toho, že má Španělsko širší rozchod kolejí, a musí se tedy přestoupovat. Menu nejprve v katalánštině, pak v baskičtině a galicijštině, teprve pak v kastilštině a teprve pak v angličtině. Dole pod nádražím hotel, kde umřel Walter Benjamin. L E D E N / 2 0 1 1 : Náchod, trať Týniště nad Orlicí – Broumov, a jeho nádražní asijské bistro. Bizarní, leč příznivé prostředí. Primátor 10° za 17,– a "sladkokyselá pekingská polévka" za 15,–. Byl silvestr a občerstvující se průvodčí nechal štamgasty zapískat na píšťalku. První část ohlédnutí za Q. III–IV /2010 Ozubnicová úzkorozchodka Diakofto – Kalavryta. (Διακοπτό – Καλάβρυτα). Achaia, Peloponés, Řecko; Diakofto leží na „hlavní“ trati o širším z úzkých rozchodů (1000 mm). Trať už je však zavřena a místy rozbagrována. Nádražka, jakou bychom čekali spíš v Bulharsku, přesto funguje. Dědci stejně nikam nejezděj. Z vesnice nahoru pak vede dosud provozní (? - jsme v Řecku...) úzkokolejka (750 mm) s Abtovou ozubnicí. Kalavryta leží o 22 km dál a 700 m výš. Je v ní pěkná, ale poměrně drahá nádražka, jak dokládá přiložené menu. Č E R V E N E C / 2010: Úštěk, Severočeská transverzálka. Velmi příjemný podnik spěšně navštíven na doporučení religionistického výletního kroužku. Točí se Březňák, tuším za 18, a nakládá se chutný hermelín. Č E R V E N: Beroun nad Mží, posledních sto let nad Berounkou. Nádražkově výživná sorela, proto po delší době více snímků. (1)—(4) = klasická nádražka se závodní jídelnou, Staropramen za 21 Kč. Igelitové ubrusy, ovzduší poklidné a tmavé. Přilehlý kiosek (5) aktuálně zrušen, ale ještě je zde SnackBar Horizont (6), ten otevírá v jednu a točí bohužel G, a u vchodu jsou dva stánky, jeden spíš s pečivem, druhý dělá mj. frappé za 25 korun. K V Ě T E N  2010: Lindau am Bodnsee, Švábsko/Bavorsko. Na německé poměry osobitá a příjemná nádražka, kde se popíjí regionální pivko už v líbezném ranním světle (navštíveno koncem ledna asi tak ve frýbovských 8:50); Veselá výzdoba pochází z oslav masopustu, aspoň teda servírka to tvrdila. D U B E N: Górny Śląsk, Gůrny Ślůnsk, Horní Slezsko. Nahoře sleziště mládeže,Czechowice-Dziedzice Dole: Bielsko-Biała(usedlá kaváreň) a jedna zajímavost z trati směr Wadowice Kozy (největší vesnice v celém Polsku, fakt!). Omlouváme se za sníženou kvalitu fotek, ale Polsko by se mělo omluvit za sníženou kvalitu nádražek, protože v nich není k dostání alkohol. B Ř E Z E N: Turnov, Čechy, Pojizeří. Protože se pořád častějc slyší, že se bude zavírat. Hernu vedle už to postihlo. Je to velice útulná nádražka se Staropramenem za dvacku. Omlouváme se za nekvalitní foto, ale ta mezopotámská obluda vpravo byla nezbytná. Mezitím nějaká pozorování. Směr jihojihozápad není zlý: zdá se, že je obnovena nádražka v Příbrami, dále funguje Březnice, Písek (byť Gambrinus), Protivín (Platan), Strakonice (Dudák). V Číčenicích je sympatická hospoda přímo nádraží, mají Kozla 10°za 17,-. Cosi podobného proti nádraží v Blatné. / / V Turnově se tuhle tančilo při jukeboxu již v půl třetí odpoledne. / / Dolní Bousov přichází o vlaky do Kopidlna, nádražku si však, jak vidno, drží. Ú N O R: Tübingen, Baden-Württemberg (D). Pivo ke 3 €, ale lepší než BurgerKing, rozlézající se nejen po německých nádražích. K tomu dvě další hornoněmecké zajímavosti: Rottweil (nádražka, nebo hampejz?) a München Hbf (takový bonbonek). L E D E N  2010: Θεσσαλονίκη / Thessaloniki, řecká Makedonie. Nádraží a okolí již několikátým rokem v přestavbě, proto pouze kiosek. -- Nabídka praví cca: Sendviče (santuits), pirohy, cigára, panáky, pití (anapsyktika: což zní, jako by cola a sprite měly být na lékařský předpis, což by ostatně nebylo tak od věci - narozdíl od piva!). P R O S I N E C: Plzeň hlavní nádraží. Dříve Gottwaldovo. Jedno z těch, kde je železniční dekadent ve svém živlu. Na obrázcích rozličné kiosky a poněkud vyměklé Café Pendl, na posledním si povšimněte ještě celozeleného vozu Ds. L I S T O P A D: Praha-Braník. Nezbytno navštívit před každým výletem Posázavským pacifikem. Denní povahy, 10-20h, Braník za 18, Smíchov 20. A jeden podzimní bonus: kdo si myslí, že pozná stanici, ať ji udá dole nebo v nádražce, a něco vyhraje. Ř Í J E N: RIJEKA (Fiume), Chorvatsko. Překvapivě luxusová nádražka na chátrajícím nádru. Jinak jen kiosek a upomínky na levnější časy. A proto se nedivme: než Heineken, to radši Karlovačko ze sámošky, a k čekání cígo. Z Á Ř Í: PAXIB / Rachiv / Rahó, Zakarpatská obl., Ukrajina. Obzvlášť fajnová. S R P E N: Београд / BEOGRAD, Srbsko. Kiosky (srostlé s úschovnou zavazadel) a hospoda Želturist. Celé nádraží připomíná spíše venkovní pivnici. Jelenizacija Jelen Pivem může začít. K tomu jedno noční foto. Č E R V E N E C: BRESSANONE / BRIXEN, Alto Adige / Südtirol. Navštíveno 07/2008. Havlíček by to měl čtvrthodinku cesty. Bacha na žandarmy. Č E R V E N: LITOMYŠL, konečná trati 018. Navštíveno 06/2008. Sklo, prosím, vracejte do výčepu. K V Ě T E N: BRISTOL Temple Meads, England. Nahoře: drahá nádražka; dole: a) levná a přívětivá nádražka (kafe za libru, ale pivo neni); b) kiosek. A jeden bonus z Bristol Temple Meads: Když D U B E N přichází: Lisboa - Santa Apolónia Vlevo: obě dvě koleje a talgo do Madridu. Vpravo jeden z podniků. B Ř E Z E N: Santiago de Compostela (GZ) Vpravo dole: transgalicijská magistrála, nádraží v Eškravitudě. Zastavují 2 páry vlaků denně. Buďme investigativní. Nastojte: Noční talgo Madrid - Galicie, jídelní vůz. Barman právě narovnal výstavku. Avšak: těsně před Ávilou sebou vlak otřásl. Selhal faktor geometrické osy kolejí a faktor těžiště lahve, a tak jedna z nich spadla. Barman odmítl celou záležistost řešit. Ú N O R: Ústí nad Orlicí, Čechy. Zachraň kdo můžeš. Jo, L E D E N | 2 0 0 9: Kde mají pivko za 0,85 €? V Portugalsku, ale malé. Braga, Região do Norte, Portugal Nádražka na paměť nové koncepce: - Kojetín - Navštíveno 9. 6. 2007. Tento štamgast je milý chlapík, jen nemá zrovna na cigára. Má ale odznak, kudličku a řetěz a sluneční brýle. Prejt 34, pivo 17. Více viz v archivu.

Ř E Č I  V  N Á D R A Ž C E Modrý moloch, žlutá škodná. 09. XII. 2011 — Vstup přímé konkurence na železnici mezi Prahou a Ostravou opět ukázal meze českého veřejného diskursu. Při rozjezdu žlutých vlaků Jančurova RegioJetu zazněl z drtivé většiny periodik jednotný uvítací chvalozpěv: konečně někdo přišel se službami, které donutí molocha státních drah ke zlepšení vlastních služeb: konkurence je všemohoucí, spravedlivá a dobrotivá. Pouze v mediálním přítmí zazněly sporé hlasy o „žluté škodné“. Oběma stranám sporu o Jančuru se zhusta děje totéž co některým literárním vědcům: jsou schopni vnímat a soudit jednotlivé postavy, ne však román jako celek. A tím není Regiojet se svým sushi, ani ČD s vlakuškami, ani trasa Praha – Ostrava, ale funkční celostátní systém veřejné dopravy. Zde je však polemika o přínosu otevřené, neregulované konkurence zcela na místě. Pokud si totiž dopravci vzájemně neuznávají jízdenky, je cestující dejme tomu z Ostravy do Děčína znevýhodněn, protože k nevýhodě přestupu přibývá nevýhoda další: buď si koupí každou jízdenku zvlášť, a tedy prodělá, nebo nebude smět použít všechny spoje z Ostravy, a tedy si počká. V ohrožení se ocitají také pomalejší spoje na trati, které obsluhují třeba Studénku nebo Choceň a které se neobejdou bez dotací; nyní pojedou o něco prázdnější, a lze tedy očekávat tlak na jejich proškrtání. Nejde tedy o to, kdo je hodný a kdo zlý, zda Jančura, nebo státní dráhy; k nekalému marketingu se uchylují obě společnosti. Jde o podobu veřejné železniční dopravy jako celku. Snad jedině v Deníku Referendum zaznělo jasně, že „konkurence na železnici nepatří“. Nemusíme s tím souhlasit, ale popřemýšlet bychom mohli. Amrénský konec. Za upozornění děkujeme do Galicie. Zemské volby v Bádensku-Württembersku dopadly pro staré stuttgartské nádraží příznivě. Naše korespondentka k tomu říká: Ja, ich bin sehr stolz, dass die grüne Revolution von Ägypten und Tunesien jetzt bis nach Baden Württemberg gelangt ist! Než bude zoptimalizováno. 22. III. 2011 — „Zoptimalizuji veřejnou dopravu,“ prohlásil Jan Tichý, náměstek hejtmana Pardubického kraje, před krajskými volbami. Poté kraj najal hradeckého organizátora dopravy OREDO a pustil se do změn. V prosinci 2010 dojezdil motorák z Chrudimi do Heřmanova Městce. Dejme tomu, že šlo o pochopitelný krok a že se v kraji najdou dva či tři podobné cancourky, jako je úsek Červená Voda – Štíty, kde je nádraží 1,5 km za městečkem, kdežto autobus dojede až na náměstí. Letos má ovšem dojít třeba na trať Chrudim – Moravany, dvě tratě u Moravské Třebové (zde je prý šance na záchranu větší, neboť odtud pochází pan hejtman Martínek) a nově dokonce Vysoké Mýto – Litomyšl (!) nebo část tratě okolo Skutče. V jiných obcích zase mají vlaky v zájmu urychlení přestat zastavovat; obsloužit je má souběžný autobus. Všechny tyto změny pochopitelně znamenají zpravidla více přestupů. Optimalizace dopravy je jistě chvályhodná věc a leccos z toho, co zatím OREDO realizovalo, dává smysl. Jenže celá věc je poněkud podezřelá. Na stránkách kraje nenalezete o připravovaných změnách ani zmínku, zato narazíte na oslavné články o memorandu z roku 2009, které mělo „stabilizovat regionální železniční dopravu“. Také samotné OREDO na svých chaotických stránkách o těchto záměrech zcela mlčí. Co když se zde jedná o tiché přihrávání zakázek autobusovým firmám? Zastupitelé obcí nemají informací o moc víc a celá věc vypadá, jako by byli stavěni před hotovou věc: „Rozhodující slovo bude mít kraj,“ napsal mi poněkud bezmocně místostarosta Skutče. Proto ať pozornost a aktivita příznivce železnice míří do Pardubic: než bude zoptimalizováno. Bourat domy, stavět kostky. Vizte prohlášení (a petici) občanského sdružení TADY NENÍ DEVELOPEROVO: Praha (8. února 2011) — "Nechceme nadále přihlížet tomu, jak se naše krásná čtvrť postupně mění v rejdiště developerů, kteří stále úspěšněji vyvíjejí tlak na naši radnici a magistrát ve prospěch krátkodechých projektů, jejichž jediným přínosem je nejčastěji jen rychlý zisk investorů – a občas, jako v případě Central Parku I, ani ten ne. Se znepokojením sledujeme, že Praha 3, která utrpěla již v osmdesátých letech rozsáhlou asanací a výstavbou panelových sídlišť, musí barbarským urbanismem trpět i dnes." (...) Vtip z polského blogu. „Portál WikiLeaks zveřejnil AKTUÁLNÍ jízdní řád Polských státních drah!“ — (Jen za prosinec 2010 proběhlo v Polsku 28 změn jízdního řádu). Z reakcí čtenářů blogu: „Przeceniasz wikileaks!“ — „Zajekurwiste!“ — „Ahh... gdyby to tylko była prawda.“ Čokoládka z kodaňské nádražky (1:1). k Vánocům. Nádražka děkuje Ešákovi a Jámě. Útlum v železniční zemi. (celý) „My už dávno nevaříme,“ povídá paní v nádražce v Březnici, „to už je všechno pryč. A hospoda na rohu, ta už taky není. Dám vám obloženou housku.“ V krcálku se třemi stoly sedí chlapi u piv a turků. „Tak se prý přestane jezdit do Rožmitálu,“ povídá jeden, „už to má být sichr.“ – „To už mělo být několikrát. Třeba se to ještě podaří zvrátit,“ říká další s pohledem do lógru. „Snad jo,“ povídá paní a sbírá sklenice. „Ale vždyť on už stejně nikdo nejezdí. To už bylo. To je všechno pryč.“ Vlak do Rožmitálu pod Třemšínem je mezitím přistaven. Nastupuje ještě párek cykloturistů. Prší. Výpravčí, aby nezmokl, mávne zpod přístřešku a motorový vůz zvaný šukafon či kredenc se vydává na desetikilometrovou cestu. Průvodčí tu už léta nechodí: lístky jednou za čas zkontroluje revizor. Padesátkou hrčíme mezi remízky a polními cestami; rozhlas ohlašuje zastávky na znamení, ale ani v Zadním Poříčí, ani v Oslí nikdo nenastupuje a nevystupuje. Teprve ve Skuhrově si nás stopne dvojka chlapíků. Za pár minut přijíždíme k nádraží na samém okraji Rožmitálu pod Třemšínem, tedy spíše pod Obřím Silem. Pětice cestujících vystoupí a mizí v promoklém dni. Zbývá řev pily, štěkot psa a rachot kmenů nakládaných na vagon; jinak je všechno pryč. Když se o tři hodiny později vracím, jsem ve vlaku sám.* (pokračování v A2) *) Ségru jsem, chudáka, zapřel. Aneb fialová k fialové. A když už jsme u "politiky": Navštivte! Jedná se např. o vyšehradské nádaží! Modernizace železniční sítě na Peloponésu probíhá, zdá se, ve třech etapách. Nejprve je vypracován a představen projekt. Následně jsou likvidovány staré, malebné úzkorozchodné úseky, které byly sice klikaté a pomalé, alespoň však funkční. A teprve potom je postupně a velmi zvolna budována nová dvoukolejná trať, jejíž stanice stojí spíše v polích za městem, kde cestujícího, který přijíždí autem (pěšky Řek nechodí a autobus k nádraží zpravidla nejede) vítá obří tabule s vlajkou EU, technickými a finančními údaji. Zkrácení cesty z Athén do Korinthu je tak spolehlivě dorovnáno nutností dostat se nějak z nového nádraží do města. Z Korinthu se svezete ještě jednu zastávku, dál na Patras už vlak nejede a vzhledem k situaci Řecka ještě asi dlouho nepojede. A na časy se neblýská. Mezinárodní měnový fond doporučil řecké dráhy privatizovat a Papandreova vláda „nechce dělat zbytečné průtahy“. Většina železničářů je přesvědčena, že by to byl jejich konec. I mimo stávky visí na nádražích odborářské plakáty, které říkají: „Dovedete si představit Řecko bez železnice? Vaše vláda ano.“ Což o to, Řecko bez železnice – v Evropě jedné z nejméně použitelných – je oproti Řecku bez mořeplavby představitelné snadno, navíc privatizace ještě neznamená zánik. Jen dosud nebyl nikde zaznamenán její dlouhodobý přínos (tedy: přínos cestujícím); případ Británie ukazuje opak. (srpen/září 2010; podrobnosti přijdou...) „Od té doby jedu, stále jedu," „nějak jsem se na železnici zabydlil a oni mě tu tolerují, jak se toulám z vagonu do vagonu. Vozy, obrovské jako pokoje, jsou plné smetí a slámy a v těch šedivých, bezbarvých dnech jimi skrz naskrz protahují průvany. Oblek se mi roztrhal, roztřepil. Darovali mi obnošenou železničářskou uniformu. Obličej mám ovázán špinavým hadrem, protože mám oteklou tvář. Sedím na slámě a podřimuji, a když mám hlad, stoupnu si do chodbičky před oddíly první třídy a zpívám. Házejí mi drobné mince do mé železničářské čepice, do černé konduktérské čepice s otrhaným štítkem.“ — Bruno Schulz, Sanatorium na věčnosti, s. 194—195. Vtip. 8. VI. 2010 — Víte, jak bude vypadat pražská tramvajová doprava po komunálních volbách? Velmi jednoduše, neboť systém linek bude zpřehldeněn: bude zachována jediná TOP linka, číslo 9. Kopidlno — Dolní Bousov. 7. IV. 2010 — Březnový víkend dopoledne, stanice Kopidlno. U motoráku směr Dolní Bousov se hromadí železniční nadšenci, fotografové i místní. Za chvíli vyjíždí jeden z posledních pravidelných osobních vlaků na této zapadlé trati, a dlužno dodat, že jde o jeden z nemnoha případů, kdy autobusová náhrada obslouží dotčené obce lépe, neboť zajíždí až do jejich center. Plný vlak jsem tu viděl jen v době konání Kozího mejdanu Stanislava Pence. Nicméně trať je krásná, údolí Hasinského potoka příjemně vlnité a plné zajíců a srn. Z rozjímání při možná poslední projížďce mě vytrhne hovor z protější lavice – jedna teta, nikoliv bez pohnutí, promlouvá k hošíkovi: „Poslouchej, abys věděl: ta mašinka, kterou jedeme, tady už jezdit nebude. A ty, ty máš dneska tu čest, že se s ní ještě naposled vezeš. Jednou, až budeš velkej, budeš moct vzpomínat a vyprávět, jaký to bylo, když jsi tady ještě mohl jet mašinkou.“ A pokračovala: „Třeba jednou, za hodně roků (kolik ti je teď? Pět? Čtyři? Pět ti bude) – třeba jednou budeš boháč, budeš strašně bohatej podnikatel, tak bohatej, že budeš moct tuhle trať znovuzprovoznit a vozit tady zase lidi. Anebo budeš třeba ministrem dopravy a budeš moct rozhodnout o tom, že se tady bude zase jezdit.“ Boháčem, nebo ministrem! Snad měla pravdu ta dobrá žena, když pravila takto – a nikoliv snad „a jednou budeš občanem, a bez tvého dobrozdání nikdo rušit mašinky nebude“! Dolní Bousov. Doprava už ne... 11. a 12. III. diskuse o Procesu ("Boloňském") a Pochod produktů -- z Alberotva na Palačák. Naše čtenářka z Württemberska nás upozornila na některé turecké podivuhodnosti, například na uskupení Baba Zula: Ukrajinské volby. 31. I. 2010 — Ať už se k moci (resp. k její snad o píď větší části) dostane pouliční rváč Janukovyč, nebo se Ukrajinci pokusí zopakovat Zázrak s Julčou (a budiž jim přáno, aby vyšel), rozdíl by neměl být příliš velký. Významná je jiná věc: Ukrajinci prokázali dostatek soudnosti, aby přestali vkládat naděje do Juščenka. I když v nádražce převládá mínění, že je správné, že "oranžová revoluce" proběhla, pro juščenkovce měla být spíš revolucí nacionální; "svobodu" si tito představují zřejmě asi jako Jörg Haider. A tak Juščenko zvítězil jen v několika málo haličských obvodech, zřejmě u takových lidí, kteří mi v Počajivě chtěli dát do držky prostě proto, že jsem stál v cestě a moje omluva obsahovala polonismus nebo rusismus. Řadu banderovců prohlásil Juščenko za národní hrdiny, kteří se "zasloužili o nezávislost Ukrajiny"; když člověk čte, co při tom všechno tropili (ukrajinskou kolaboraci zase s oblibou mapují Poláci), říká si, jak jsou proti tomu jsou takoví naši Mašínové směšní. Á propos, Ukrajině se celkem vydatně věnuje polský žurnál krytyka polityczna."Haličské hodnoty vnucuje Juščenko celé zemi," píše Paweł Pieniążek. Halič je těžce zkoušená země, a její současná "etnická čistota" jednou z dalších ran. A Linha do Sabor: — smutná paměť zrušené úzkokolejky v severním Portugalsku. A to ji chtěli dotáhnout až do Mirandy, chtěli, ale nějak to nešlo. Brazilské okénko. 14. XII. 09 — Pětašedesátiny slaví 21 let mrtvý Chico Mendes, slušnej chlapík, Homem da Floresta, a tak ho zastřelili, žejo. — A možná i díky němu je tu plicní léčebna a muzikoterapie pro naše pacienty: obdivuhodný faun Hermeto Pascoal a jeho Música da Lagoa z hloubi pralesa: A k tomu jeden citát, co se nám hodí do krámu: O tom všem, o ničem přemýšlím. Víte, nejlepší, aby se myšlenka pěkně rozvinula, je jet vlakem. Kdyby to šlo, tak bych jezdil pořád, sem a tam. — João Guimarães Rosa, Velká divočina: cesty, s. 19. Škoda, že dnes už by se Riobaldo, co tak rád přemýšlí ve vlaku, už skoro nikam nesvezl: většina dráhy je v Brazílii v útlumu nebo něčem horším. Vražda Orient Expressu. 4. XII. 09 — Zatímco středočeská redukce železniční dopravy byla prozatím zažehnána, kousek od našich hranic bez valného zájmu zaniká torzo jedné legendy. 12. prosince naposledy vyjede Orient Express na poněkud trapný zbytek své pravidelné trasy: Vídeň – Štrasburk a zpět. Spoj, který roku 1889 poprvé přímo spojil Paříž s Istanbulem, přežil dvě světové války, balkánské zmatky i železnou oponu, přestože byl od 70. let postupně ukončován v Bukurešti, Budapešti a nakonec Vídni, umírá v době evropské integrace a halasně proklamované podpory železniční dopravy. Smrtelnou ránu mu totiž zasadilo paradoxně otevření trati pro TGV mezi Štrasburkem a Paříží (2007); Francouzi tehdy odmítli připustit na tuto trasu „pomalé“ vlaky. Na přestup ve Štrasburku byl ovšem málokdo zvědav, a tak spoj po 120 letech končí. Změna pouze symbolická, namítne se. Ano: symbolizuje rozporuplný přístup evropských států k ekologické a bezpečné dopravě. Italové či Francouzi budují vysokorychlostní tratě, avšak téměř výhradně pro vnitrostátní dopravu, zatímco přeshraniční spoje jsou proškrtávány. Pokud se tedy příště setkáte s Orient Expressem, bude se jednat už jen o jeho čistě komerční simulakrum. Za jízdenku z Paříže do Vídně zaplatíte 1500 eur. Bon voyage! 1. XII. — Galerie La Voz: galicijský Kocourkov. Nohabka jako sexsymbol. Naše maďarská korespondentka nás upozornila na nádražně vyzývavé video z Uher. Všimněte si analogie: leštěné červené střevíčky a leštěná červená nohabka (MÁV M-61); tato lokomotivní řada jistě nebyla vybrána náhodou — kromě toho, že je červená a krásná, odkazuje dobou výroby k sexuálnímu uvolnění 60. let. A ve chvíli, kdy protagonistka model nohabky vykolejí, jsme srozuměni s tím, že má moc nad nejednou věcí falického tvaru. Atd. Ukrajinu do Schengenu! Protože Warunki przekraczania granicy ukraińsko-polskiej urągają godności ludzkiej a 9 a půl hodiny čekání už je fakt moc. (23. XI. 09) Kdyby tady někdo nevěděl, co je objektivní pravda a nevyvratitelné faktum, Mladá fronta ho nenechá na pochybách: přední komentátor předního českého deníku Martin Komárek vás ubezpečí, že pokud si nejste "jisti tím, že poslední dvacetiletí bylo dobrou dobou", pak zkrátka nerozeznáte objektivní pravdu. Kdo neuznává vyjmenované klady doby coby fakta, je volič komunistů. Přidejme ke Komárkovu seznamu výdobytků šestý, ve stejném duchu: Konečně máme nestranná a nezávislá média, která předkládají čtenářstvu objektivní pravdu, zvlášť prostřednictvím pronikavých a hloubavých komentátorů. Hildegard von Bingen: Ordo virtutum — berte z Ruska. Středočeské lokálky opět v ohrožení 20. XI. 09 — Ekonomickou krizí je zdůvodňováno leccos: například škrty ve veřejné dopravě. S novým jízdním řádem, který právě přichází do prodeje, zmizí v Jihočeském a Královéhradeckém kraji okolo devíti procent spojů, které tyto kraje u Českých drah v rámci úspor neobjednaly. Změna nepopulární, nepříliš prozíravá a narychlo spíchnutá, alespoň však komunikovaná prostřednictvím návrhů jízdních řádů na krajských stránkách. Zato Středočeský kraj se celou dobu tvářil, že dopravu omezovat nebude, vyvěsit předběžnou verzi jízdního řádu se neobtěžoval, a zatím se proslýchá, že chystá podstatnou redukci, nehledě na to, že jízdní řád už je v tisku. Oficiálně kraj mlčí, avšak něco přece jen prosáklo prostřednictvím železničních diskusních fór (viz k-report.net). Jistěže existuje několik lokálek, které vozí spíše vzduch po polích daleko od lidských sídel: například z Bakova nad Jizerou do Dolního Bousova, kde by stačil minibus. Ovšem chtít zbavit železničního spojení dvě sousední šestnáctitisícová města — Neratovice a Brandýs nad Labem — to už je silnější káva. A píše se o redukci na desítce dalších tratí. O případné autobusové náhradě (tam, kde je alespoň možná) si také nedělejme iluze — Bendlův a nyní Rathův kraj je znám neochotou k systematickému řešení autobusových linek, natož pak k provázání a tarifní integraci autobusů a vlaků. Na celé věci je pikantní, že Středočeský kraj najde dost prostředků na to, aby proplácel tzv. žákovské jízdné a aby se tím okázale chlubil na každých dveřích každého vagónu a busu: úhledná žlutá cedulka s nezbytným podpisem hejtmana lidumila. Inu, na jízdné je, na vlaky nikoliv. Je také možné, že proběhne osvědčený scénář: navrhne se masivní rušení spojů, nakonec se zruší jen část a vše se prodá jako politický úspěch: podívejte se, je krize, a nám se podařilo zachovat dopravu na tolika tratích! Nerad bych panu Rathovi křivdil, zatím nic nezrušil. Avšak ostražitost je namístě. Příznivci železnice mailují na příslušná místa a 30. listopadu (10:00) se chystají na zasedání krajského zastupitelstva.  unsereuni.at Protesty rakouských studentů: Lehrende und Forschende aller, solidarisieren sich! BILDUNG statt AUSBILDUNG: vzdělání místo výcviku! V této souvislosti Už se na to nemohu dívat! "Vašnosti, mějte se před nima na pozoru, ještě pořád je volí spousta lidí." – EL PAÍS, 19. X. 2009.

Příjezdy a odjezdy vlaků:

 

 

Archiv nádražek

tyto stránky se budou neustále rozšiřovat, až puknou.

Qui potare non potestis, / Ite procul ab his festis: / Non est locus hic modestis

 mš, 14. 2. 2006 Anno Domini